Pravda o posvátných jménech Co to skutecne znamená svetit Boží jméno? Napsal Muž, který sedel u stolu naproti me, vypadal velmi upríme. "Verím, že držet tretí prikázání, je práve tak duležité, jako držet ctvrté," rekl. Ovšem, mel úplne pravdu. Je to absolutne nutné, držet tretí prikázání. Apoštol Jakub nám pripomíná, že "Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom prikázání klopýtl, provinil se proti všem."(List Jakubuv 2:10).Otázka, kterou se potom musíme zeptat je : co nás presne, tretí prikázání zavazuje delat? Znamená to, že když svetíme jméno Stvoritele, máme používat jen urcitá židovská jména? To je predmet, který povstal cas od casu, behem let a zmátl pocet lidí. Na zacátku, podívejme se opatrne na tretí prikázání samotné: "Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval." (2.Moj.:7). Mnoho stoupencu tak zvaných "posvátných jmen" verí, že když nevyslovujeme židovské jméno Boha, Jeho jméno je prokázáno prázdné a tak je tretí príkázání prekrocené. Náboženský slovník starého zákona (Archer, Waltke a Harris, Moody Press, 1980) dává detailní expozici slov tohoto prikázání. Demonstruje, že termín preložený nezneužívej (nadarmo), je od židovského slova shaw. Autor pokracuje ve vysvetlení, že literární preklad tohoto slova by bylo, že "nezvedneš jméno" Pána, vašeho Boha, bezmyšlenkovite. "To, že primární význam pro slovo "shaw" je prázdnota, ješitnost, nikdo nemuže poprít. Urcuje to cokoli, co je nepodstatné, neskutecné, necenné, materielne, nebo morálne" (Archer, svazek 2,str.908).Vyzkoušejme, jak židovský termín "nadarmo" je použit ve starém zákone, a nechme, aby se bible preložila sama. Povšimneme si nekterých príkladu z knihy Jeremjáše. Zde je toto slovo použito ve forme prídavného jména, práve tak, jako v Druhé knize Mojžíšove 20:7 a Páté knize Mojžíšove 5:11. V Jeremjáši 2:30 Buh ríká: "Nadarmo jsem bil vaše syny, nedali jste se napomenout."Jeremjáš 46:11 prorok prohlašuje:"Nadarmo jsi shromáždila léky, rána se ti nezacelí"! Jasne, ve všech techto príkladech, výraz "nadarmo" znamená neco, co je použito bezcenným a prázdným zpusobem, co nedocílí nic, co by melo skutecnou hodnotu. Prikázání nám dává jasné instrukce, že nesmíme použít Stvoritelovo jméno zpusobem, který je prázdný, nebo neuvážený. Nemáme pozvednout Jeho jméno zpusobem, který je neúcelný, ale radeji máme ukázat hlubokou zbožnost a respect v každém case. Co je jméno? Mají a nebo mohou být jména nekdy preložená? Co je duležité na jménech? Proc je tak duležité respectovat jméno Stvoritele, a které skutecne, je to jméno? Co, presne, jména v bibli zahrnují? Hebrejské slovo pro jméno je shem. "Toto jméno se objevuje 864 krát, ale méne než 90 krát v množném císle…Pojem osobních jmen ve starém zákone casto zahrnuje existence, character, a reputaci (1 Samuelova 25:25)"(Náboženský slovník starého zákona , svazek 2, str.934). Na príklad, Prísloví 22:1 nás informuje, že máme dát prednost dobrému jménu, pred bohatstvím. Jasne, jméno je použito ve smyslu reputace. Zaznamenejte, co rekl Buh ohledne vytvorení jména pro sebe. Nehemjáš 9:9-10 vysvetluje: "Videl jsi utrpení našich otcu v Egypte a slyšel jsi jejich úpení u Rákosového more. I ucinil jsi znamení a zázraky proti faraonovi a proti všem jeho služebníkum, i proti všemu lidu jeho zeme, protože jsi poznal, jak se nad nimi zpupne vyvyšovali. Tak sis ucinil jméno, jaké máš až dodnes." V Jeremjáši 32:20, prorok píše o Bohu: "Ty jsi cinil znamení a zázraky v zemi egyptské a až do tohoto dne, jak v Izraeli, tak mezi všemi lidmi. Tak sis ucinil jméno, jak je tomu v tento den. Jak si Buh udelal jméno, behem casu, kdy osvobodil Izrael z Egypta? Jasne to ucinil tím, že ustanovil svoji reputaci. Duležitá lekce, kterou se naucili Egypt'ané a všechny okolní národy, nebylo presné fonetické vyslovení Božího jména v Hebrejštine, byla to radeji Jeho velikost a Jeho síla. Poucili se, že Buh Izraele byl daleko nadevším, co zbožnovali .Buh rekl, že udelal pro sebe jméno v dobe odchodu z Egypta, tím, že vystavel Svoji reputaci, v ocích národu. Jméno jasne zahrnuje reputaci, ale jsou zde také jiné duležité aspekty. Shledáváme na príklad, že Buh zmenil Abramovo jméno na Abraham, v dobe smlouvy o obrízce v První Mojžíšove 17. Jména neco znamenají. Protože Buh slíbil, že Abram bude otcem mnohých národu, mel mít nyní nové jméno, které znamená "otec zástupu". O mnoho let pozdeji, Všemohoucí zmenil jméno Abrahamovo vnuka z Jakuba na Izrael, což znamená "vítez" nebo "ten co prekoná s Bohem." Tato jména mela jasný význam v jazycích, ve kterých byla používána. Buh nezmenil tato jména, protože chtel docílit specielní zvuk, spíše chtel naznacit jiný význam. Nejduležitejší cást jména, s biblického hlediska, je jeho význam! Nekterí tvrdí, že jména nemají být prekládána z jednoho jazyku do druhého.V tomto prípade toto jiste neplatí. Všimnete si nekterých príkladu z nového zákona. Dva hlavní jazyky byly bežné v puvodní církvi. Mezi vetšinou Židu v oblasti Judea a Galilee, každodenní jazyk byl Aramaic. Pro Krista, Jeho ucedníky a vetšinu puvodní církv, Aramaic byl materský jazyk, I když velmi pravdepodobne mluvili recky, což byl jejich druhý jazyk. Verící pozdeji, mimo Palestinu, mluvili recky a ne Aramaic. Nový zákon k nám prišel v rectine. Šimon Petr byl jeden z prvních Kristových ucedníku. Všimnete si zápisu o jeho setkání s Ježíšem: "Jeden z tech dvou, kterí slyšeli, co Jan rekl, a Ježíše následovali, byl Ondrej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a rekl mu: "Nalezli jsme Mesiáše (což je v prekladu:Kristus)." Privedl ho k Ježíšovi. Ježíš na nej pohledel a rekl: "Ty jsi Šimon, syn Januv; budeš se jmenovat Kéfas (což se prekládá:Petr)." (Jan 1:40-42). Všimete si dvou jmen, které jsou dány: Mesiáš a Petr. Jsou to slova, která by byla nesrozumitelná tem, kterí mluvili recky. Proto apoštol Jan, dal puvodní slovo, tak, jak bylo mluveno a potom podal recký preklad. Nejduležitejší cást nového jména, které Ježíš dal Šimovovi, byl jeho význam. Behem vetšiny doby Nového zákona, tento apoštol je bežne nazývaný Petr, recky, což je stejný význam jako Cephas v aramaištine. Petr je naše forma pro recké slovo pro "kámen"- petros. Jan také prekládá hebrejský titul Mesiáše, který znamená Pomazaný, reckým výrazem, který má stejný význam- Kristus. Navíc, Jan také preložil hebrejský titul "Rabbi" pro své ctenáre, vysvetlením v Janovi 1:38, že to znamená "Mistr." Jsou mnohé jiné príklady. Skutky 9:36 zaznamenávají: "V Joppa žila ucednice Tabita, recky Dorkas. Konala mnoho dobrých skutku a štedre rozdávala almužny." Byla známá svým aramaickým jménem i jeho reckým ekvivalentem. Obe formy mají stejný význam, "gazela." Všimnete se jiného podobného príkladu ve Skutcích 13:8: "Ale Elymas, ten kouzelník - tak se totiž vykládá jeho jméno - vystoupil proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry." Znovu, byl to význam jména, který byl duležitý pro autora. Další príklady: Skutky 4:36-37 cteme: "Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš - to znamená "syn útechy" - levita puvodem z Kypru, mel pole, prodal je, peníze prinesl a položil pred apoštoly. ...Je více než dost skutecných príkladu, že jména byla casto prekládána v písme, aby byl ukázán jejich význam ctenári, který nerozumel puvodní jazyk. Matouš prekládá hebrejské jméno Immanuel, pro své ctenáre v Matoušovi 1:23, když vysvetluje, že to znamená "Buh s námi." Marek vysvetluje svým ctenárum význam Golgotha, jméno pahorku, kde byl Kristus ukrižovaný, když dal recký preklad "Lebka" (Marek 15:22). Jan prekládá jméno rybníka Siloe do rectiny, když vysvetluje, že to znamená "poslaný.(Jan 9:7). Apoštol Pavel prekládá hebrejské jméno Melchizedek v Židech 7:2, vysvetlením, že to znamená "Král spravedlnosti." To ukazuje, že je dost príkladu skutecnosti, že jména byla casto prekládána v písmu, aby jejich význam byl zrejmý ctenárum, kterí nerozumeli puvodní jazyk. Co je jméno stvoritele? Ti, kterí se pridrželi doktriny o hebrejských jménech tvrdí, že pravé jméno Boha je tetragrammaton, YHVH. Protože Hebrejština byla puvodne psána bez samohlásek, je nekdy neshoda o tom, jak slova mají být preložená. To se stalo zde. Ruzné skupiny, hnutí o Svatém Jménu, nesouhlasí mezi sebou o správném vyslovování. Vetšina tvrdí, že to je Yahweh, jiní dávají prednost Yahveh, zatím co nekterí používají blízké variace. Ucenci nesouhlasí, jaká je správná výslovnost od té doby, kdy, krátce po konci období Starého zákona, Židé, z povercivé zbožné úcty, prestali jméno vyslovovat. Stali se posedlí starostí, že by mohli nejak zneužít Hospodinovo jméno a proto Jej prestali používat úplne. Výsledkem toho, behem casu presná výslovnost se stala nejasná. forma "Yahweh" se nám do dneška uchovala od prvních katolických otcu, kterí rekonstruovali výslovnost z literatury predané z rectiny, používané Samarany! Spoléhat se na to, co katolici dostali od Samaranu, je jasne neverohodné. Kristus to rekl velmi proste, ........ Samarani ani nevedeli, co zbožnovali (Jan 4:22).Kdyby to byla základní vedomost, požadovaná pro spasení, toto jasne není zpusob, jak by ji Buh uchoval! Ve skutecnosti, podle rytmu urcitých básnických pasáží, které užívají jméno YHVH, a na hudebním notovém záznamu, zachovaném v židovském textu, je velmi pravdepodobné, že jméno bylo skutecne vyslovováno se tremi slabikami, né se dvemi, jak dnes vetšina lidí tajné jméno používá. Ovšem, krome problému s výslovností, co bible zjevuje o Stvoritelove jménu? První verš v bibli nás informuje: "Na pocátku stvoril Buh (Elohim) nebe a zemi." Toto jméno popisuje, tak jako všechna Boží jména. Souvisí s Boží mocí a silou. Slovo má množnou formu, i když normálne je jednotné v použití. Koncovka "im" v Hebrejštine je množná forma. První Mojžíšova 1:26 nám dává jasnou predstavu, že více než jedna Bytost tvorí Boha (Elohim), když nám je receno: "Ucin'me cloveka, aby byl našim obrazem podle naší podoby." Plný význam tohoto verše se objasn'uje v Janovi 1 a Koloským 1, kde poznáváme, že Ježíš Kristus byl skutecný nástroj stvorení, a vypln'oval instrukce Otce. Dohromady, Jeden, kterého známe jeko Krista a Otec predstavují Boha. V Druhé Mojžíšove 3:13-15 se ucíme, že když Buh mluvil na Mojžíše z horícího kere a rekl mu, že mel jít zpet do Egypta vyvést Izraelce, Mojžíš se zeptal na Jeho jméno. "Buh rekl Mojžíšovi: "JSEM, KTERÝ JSEM." A pokracoval: "Rekni Izraelcum toto: JSEM posílá me k vám." Buh dále Mojžíšovi porucil: " Rekni Izraelcum toto: "Posílá me k vám Hospodin, Buh vašich otcu, Buh Abrahamuv, Buh Izákuv a Buh Jákobuv. "To je naveky mé jméno, jím si me budou pripomínat od pokolení do pokolení." JSEM je preloženo z hebrejského slovesa haya. Je to z tohoto korene, odkud je jméno YHVH vytvoreno. Hebrejský a anglický slovník Starého zákona (Brown, Driver and Briggs) definuje význam YHVH jako "Jeden, kdo je, to je absolutní a nemenitelný ...existující, vždy žijící" (str.218). Teologický slovník Starého zákona uvádí duležitý dukaz: "Boží jméno rozpoznává Jeho charakter, takže požadavek znát Jeho jméno, je stejné, jako se ptát na Jeho charakter... Kritické dohady o puvodu a významu "Yahweh" se zdájí nekonecné... ale vlastní vysvetlení bible v Druhé Mojžíšove 3:14 je, že to representuje jednoduché (Qal) imperfect of hawa "být," Jsem (je), který jsem. Presne jméno Yahweh je výsledek toho, když jiní o Nem mluví ve tretí osobe, yahweh "On je" (svazek 1, str.211). Stvoritel identifikoval Sebe, jako toho, Kdo je vždy žijící, Vecný. Povšimete si, jak se Buh predstavil apoštolovi Janovi v knize Zjevení. " Já jsem Alfa a Omega, praví Pán Buh, ten, který jest a který byl a který prichází, Všemohoucí ." (Zjevení 1:8). Zde, když píše církvím, mluvícím v reckém jazyku v Malé Asii, Jan používá jméno, kterým se Stvoritel zjevil Mojžíšovi, ale On to udelal PRELOŽENÍM, ne tím, že by opakoval fonetické zvuky hebrejského originálu v reckém jazyku. Nutný význam Božího jména je to, co zjevuje o Nem, ne specielní fonetický zvuk. Buh se zjevil lidem mnohými kombinacemi jmen, použitými ve Starém zákone.On byl El Shadai (Všemohoucí Buh), YHVH Sabaot (Hospodin Zástupu), Vecný, Vládce a mnoho jiných jmen. Až se Mesiáš vrátí na tuto zemi, je nám sdeleno, že: "Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králu a Pán pánu" (Zj 19:16). Jak ucil Kristus Své ucedníky, v Novém zákone, aby oslovovali Nejvyšího Boha? Matouš 6:9, a mnoho dalších veršu ukazuje, že se k Nemu máme obracet jako k Otci, ne tetragrammatonem (YHVH). Všimete si varování o falešných prorocích, které Kristus dal Svým ucedníkum. Rekl, že nekterí prijdou a použijí falešná jména? Ne! On rekl: "Nebot' mnozí prijdou v mém jménu a budou ríkat "já jsem Mesiáš" a svedou mnohé." (Matouš 24:5). Klam bude obsahovat zprávu o nezákonosti, zprávu, že Boží zákon již není požadován. (Matouš 7:21-23). Problém je zpráva, ne jméno! Zjevení 13 popisuje dravou šelmu, která obdržela smrtelnou ránu, která se pozdeji zahojila. Vztahuje se to v historii k Rímské ríši, která padla 476 po Kristu a byla obnovena Justinianem v roce 554. Zjevení 13:5 nás informuje, že oživená ríše, známá jako Svatá rímská ríše, bude pokracovat po 42 prorockých mesícu (to je 1,260 "dní" od obnovení v roce 554 až do Napoleonova pádu v roce 1814), a bude se rouhat. Ve verši šest, je nám receno, že se šelma rouhala proti Bohu i Jeho jménu. Zde je jasný dukaz, že Boží jméno zahrnuje mnohem více, než hebrejské slovo YHVH samotné. Rímská ríše a nepravá krest'anská církev nikdy nepoužívala hebrejské jméno pro Stvoritele, ale rouhala se Jeho jménu! Jak to udelali? My pohrdáme a rouháme se jménu Boha, ne tím, že špatne vyslovujeme hebrejské slovo, nebo, že užíváme preklady moderního jazyka starých hebrejských jmen a titulu. Radeji, jak Malachiáš jasne ukazuje, Boží jméno je znesvecováno a profanováno akcemi tech, kterí prohlašují, že jsou Jeho lid, ale slouží Bohu nedbalým zpusobem a s nechutí. V Rímanech 2:24, apoštol Pavel rekl, že zneuctívání Božího jména pohany, bylo zpusobeno špatným príkladem Židu. Jasne, braní Božího jména nadarmo, nebyla jednoduše otázka používání tetragrammatonu nesprávne, protože pohani by ani neznali hebrejskou výslovnost YHVH. Nakonec, Židé v prvním století nikdy nepoužívali tajné jméno, ani mezi sebou. Radeji, co pohané vedeli bylo, že ti, kterí hlásali, že uctívají jednoho, pravého Stvoritele Boha, Boha Izraele, nebyli o mnoho odlišní od kohokoli jiného, v jejich osobních životech. Špatný príklad mnoha Židu vedl mnoho pohanu k neúcte Boha Izraele. Apoštolové a jiní v období Nového zákona, používali jazyk svých posluchacu, aby je obeznámili se Stvoritelem a Jeho plánem pro spasení. Ze Skutku 17:23 se ucíme, že apoštol Pavel byl v Athénách a uvidel oltár s nápisem Agnosto Theo ( Neznámému bohu). Postavil se doprostred shromáždení na Areopagu a rekl svým reckým posluchacum o Bohu, který jim byl neznámým, svrchovaným Stvoritelem. Pavel promluvil k tem, co mluvili reckým jazykem - a tak použil recké termíny, aby popsal Žijícího Boha. Nebylo zde nic podstatne pohanského, v reckých slovech, které oznacují Boha, i když Rekové používali stejná slova, aby popsali "bohy", kterí nebyli bohy. Jeremjáš 31:32 cituje prohlášení Stvoritele, že On zustal manželem {ba'al) Izraeli. Slovo ba'al znamená "pán" a je preloženo jako "manžel" ( což oznacuje "pána" domu) nekolikrát ve Starém zákone. Bylo také používáno pohany jako jméno jejich nepravých bohu, ale to nezadrželo inspirovaného proroka Jaremjáše, aby toto slovo vhodne použil, popsat Stvoritele. Nikde v Novém zákone necteme, že apoštolové prikazovali svému nežidovský a aramaicky hovorícímu publiku, že musí používat výhradne hebrejská jména, v uctívání pravého Boha. Jasne vidíme, že apoštol Pavel používal pro Boha recká jména, když hlásal evangelium v Athénách. Ucedníci byli napred nazýváni krest'any, což je odvozeno od reckého ekvivalentu pro Mesijáš - Pomazaný- v recky mluvící Antiochii. (Skutky 11:26). Toto jenom muže znamenat, že rectí recníci používali recká jména, práve tak, jak by používali aramaic a hebrejská v Judsku. Navíc, Nový zákon k nám prišel v rectine a to je, co máme presne ocekávat, protože jeho vetšina byla napsána výhradne pro posluchace mluvící recky. Ti, kterí ucí výhradné použití hebrejských jmen pro Boha, musí z toho dovozovat, že KAŽDÝ JEDNOTLIVÝ RUKOPIS byl zkorumpovaný. Ježíš Kristus, ale rekl v Markovi 13:31, že trebaže nebe a zeme pominou, Jeho slova nepominou. Buh se zjevil lidem mnoha kombinacemi jmen, použitými ve Starém zákone. On byl Všemohoucí Buh, Hospodin zástupu, Vecný, Vládce a mnoho jiných jmen. Preklad Božího jména, které popisuje Jeho rysy a charakter, do jazyka , který naši posluchaci rozumí, je duležité.Umožnuje to posluchaci rozumet, kdo pravý Buh a Spasitel lidstva skutecne je. V Matoušovi 6:9, Kristus nás naucil modlit se k našemu Otci v nebesích "bud' posveceno Tvé jméno." Posvetit je venovat, zasvetit, umístit na vybrané místo. Jak tedy pravdive svetíme jméno našeho Stvoritele? Ciníme to našimi slovy a našimi skutky. Máme ukázat lásku, cest a zbožnou úctu, v každém odvetví našeho života, pro našeho Stvoritele, který nás pripravuje do Jeho vlastní rodiny. Místo, abychom povercive dbali na hebrejský zvuk Stvoritelova jména, pravdíve máme Boha ctít a pro Nej žít. Máme se zamerit na VÝZNAM Jeho jmen a titulu, a co zjevují o Tom, kterého uctíváme. Když to budeme delat, uctíme a udeláme radost našemu Otci a našemu Staršímu Bratrovi, a pripravíme se, abychom nesli jejich jméno navždy.(Zjevení 3:12).